POMOCNÍK NA CESTY

 

JAKÉ BUDE POČASÍ ??

 

 ZDE  klikněte na podtržený odkaz

___________________________________________

 
Kdy nám jede vlak, autobus, MHD? 
Zjistíte kliknutím na podtržené odkazy:
 
nebo  
Klikni na nádraží ( město ) a máš tabuli s aktuálními odjezdy vlaků bez hledání !

http://provoz.szdc.cz/tabule/  

AKTUÁLNÍ JÍZDNÍ ŘÁDY najdete 

 ZDE   klikněte na podtržený odkaz

_________________________________________________________________________

 

JÍZDNÍ ŘÁD CYKLOTRANSU  

www.cyklotrans.cz/pravidelne-linky/

klikněte na podtržené

______________________________________________________

TURISTICKÉ MAPY

Klikněte si na odkaz: 

www.smartmaps.cz

 

VYHLEDÁVAČ ZNAČENÝCH TURISTICKÝCH TRAS

www.kct.cz/cms/vyhledavac-znacenych-tras

 

CYKLOTRASY A CYKLOSTEZKY

Klikněte si na odkaz: 

ZDE  

===============================================================================

_________________

 

Chůze: klikněte ZDE 

 

Příprava na výlet/túru – vybavení

Co mít s sebou do batohu

Na jednodenní výlet stačí malý batoh o velikosti cca 20 l. Na vícedenní přechody použijte batoh o cca 50 – 60 l

 Při balení dávejte těžké věci nahoru, aby bylo těžiště co nejvýše a aby batoh netáhl zpět. Zapnutím bederního pásu se přenese část hmotnosti batohu z ramen na pánev a zmenší se tím tlak na páteř.
V batohu mějte:
Jídlo v plastové krabici, potraviny se vám tak nezničí ani nezašpiní batoh.
Nádobu nebo vak (v zimě termosku) na vodu či čaj, dostatečně velkou, tekutin mějte alespoň 1,5 l na den.
Malou lékárničku (náplasti s polštářkem i bez něj na puchýře a otlaky, olej či jelení lůj, pružné stahovací obinadlo, gázu na otevřenou ránu, desinfekční tea tree olej, gel či prášek proti alergické reakci na štípnutí hmyzem atd.)
Užitečné drobnosti např. v KPZ (krabička poslední záchrany) jako zápalky, provázek, papír, tužka, zavírací špendlík, gumička, lupa, svíčka).
Náhradní oblečení (šátek, rukavice, čepici, větrovku i proti dešti, dlouhé šusťáky proti větru, náhradní ponožky) v igelitovém nepromokavém pytlíku.
Doklady, peníze, baterku, příp. mapu ve voděodolném pouzdře.
Na krku mějte: zavěšenou busolu, píšťalku, případně nůž a mapu v plastovém obalu.
Svůj batoh si noste vždy sami! Nenechávejte si nosit věci kamarádem, až něco budete životně nutně potřebovat, zaručeně bude váš kamarád i věci daleko!

Co mít na sobě

Využijte při oblékání systém „cibule“ – tedy mějte raději více tenčích „slupek“ než jednu tlustou. Na tělo používejte termoprádlo z tenkých, rychleschnoucích a syntetických materiálů (polypropylén, polyester   prodává se pod zn. moira, craft apod.), nesajících, ale propouštějících pot do další vrstvy. Další vrstvou je tenký fleece, který rychle schne, ale hřeje i mírně vlhký, zajišťuje teplo. Třetí je pak fleece s větruvzdornou membránou (windstopper) a nebo již vrstva poslední, kterou tvoří prodyšný a nepromokavý materiál (např. zn. goretex, aquatex apod.)
Zásadou je zůstat v teple a v suchu. Boty chraňte svrchu návleky, nejlépe celorozepínacími, abyste je mohli doobléci bez sundání bot. A na ochranu rukou mějte rukavice – ve vyšších výškách jsou lepší palčáky, prsty méně promrznou. Při výstupu do kopce jděte co nejvíce nalehko. Nahoře se příp. převlékněte do suchého trička (máte-li bavlněné), a hlavně se dooblečte proti větru a chladu.


Co mít na nohou na turistiku

Obuv 

Vyberte si vhodnou obuv podle předpokládaného zatížení a náročnosti terénu. Na botu na vícedenní přechody do vysokých hor budou jiné nároky než na botu na dvouhodinový výlet za městem (pevná kožená bota kryjící kotníky s dobrou vibramovou podrážkou i vrškem boty, odolným proti kamenům proti lehké a prodyšné nízké botě). Bota musí dobře padnout, o moc větší bota umožní noze v ní „putovat“, vzniká větší tření a tím větší možnost vzniku puchýřů. Větší prostor příp. vyplňte raději další ponožkou. Boty vyberte včas před vlastní turistickou akcí, rozchoďte je, tedy používejte nejprve klidně i doma a pak i v různých terénech po několik dní (minimálně však týden) alespoň 30 minut denně.
Ponožky

Mějte pro ně stejná kritéria jako pro svrchní oblečení – pořiďte si tedy syntetické speciální pot propouštějící ponožky se zesíleným chodidlem, s případnou „chladivou“ úpravou pro léto, pak další příp. z vlny na zimu. Nepoužívejte bavlněné ponožky, po seprání jsou drsné a odírají nohy. Nejvíce snižují tření ponožky hedvábné.
Prevence proti puchýřům

Zabraňte co nejvíce zvýšenému tření v botě. Pokud je shrnutá ponožka, vytáhněte si ji hned. Již zarudlá místa ošetřete hned krémem či lojem, promastěte je. Již vytvořený puchýř promastěte, příp. propíchněte desinfikovaným špendlíkem a zalepte. Nad postiženým místem nikdy neodstříhávejte svrchní kůžičku. Každý večer po túře ošetřete nohy – omyjte je v teplé vodě, natřete vazelínou či olejem otlačená místa.

Složení skupiny, pro koho je výlet/túra určen(a)
Následující informace jsou pro ty z vás, kdo se chystáte na výlet/túru sami či s kamarády, s rodinou či se skupinou vám svěřených dětí či dospělých.
Než vyberete cíl cesty a trasu, kudy půjdete, berte v úvahu následující faktory, které mohou Váš výběr určitým způsobem limitovat.
Věkové složení – zda je skupina věkově homogenní či jsou v ní velké věkové rozdíly (pak se vše řídí s přihlédnutím k nejmenšímu či nejslabšímu členu výpravy), zda je skupina homogenní podle pohlaví nebo smíšená (jiné cíle pro mužskou výpravu či smíšenou skupinu), zda jsou zde pouze (nebo také) děti. Obecně je norma bezpečné námahy odvozena od hodnoty tepové frekvence (TF) při výkonu. Jako „bezpečná“ pro konkrétního turistu je hodnota jeho TF, kterou získá odečtením svého věku od čísla 220 (u lidí nad 40 let od čísla 200).
Fyzická kondice – zda povedete trénované sportovce, kteří sportují na výkonnostní úrovni či jen příležitostně, nebo zda máte málo zdatné členy výpravy, zda je skupina výkonnostně homogenní či různorodá.
Psychická odolnost – jak se členové vyrovnají se zhoršením podmínek (náhlý déšť, bouřka, mráz, silný vítr, horko), zda netrpí strachem či závratěmi v exponovaných terénech (přechody náročných sedel či vrcholů, postup po řetězech apod.). Pozor na přecenění sil a schopností na začátku túry.
Výstroj a výzbroj členů – skupina turistů bez potřebného vybavení nejde do míst, kde je třeba jištění (na tzv. ferraty   exponované cesty zajištěné lanem, je třeba mít vlastní úvaz, karabinu, helmu, pevnou obuv).
Pečlivý výběr trasy
Znáte-li složení skupiny, můžete naplánovat túru. Předem získejte co nejvíce dostupných informací – z průvodců, od chataře v horských oblastech, od členů horské služby, místních znalců, z internetu a především z podrobného studia mapy zvolené oblasti. Při přípravě trasy je tedy třeba umět dobře „číst“ mapu.
Práce s mapou
Výběr správné mapy: Pro základní orientaci je možné nahlédnout do mapy s menším měřítkem, např. 1 : 200 000. Měřítko mapy udává poměr zmenšených délek na mapě ke skutečným délkám v terénu. V turistice nejběžněji používané mapy mají měřítko větší, zpravidla 1 : 50 000 a 1 : 25 000 (tedy 1 cm na mapě je 500 nebo 250 m ve skutečnosti).
Čtení mapy: Při přípravě a analýze trasy je třeba brát v úvahu druh terénu, prostudovat profil zamýšlené trasy, kdy a kde je výstup a sestup a jaký je zde sklon svahu, zda a kde je k dispozici voda (zda je třeba ji nosit s sebou), kde jsou nebezpečná místa, srázy apod., kde jsou zajímavosti a kde vyhlídky do kraje, kudy vede hřeben, kde je sedlo, žlab, vrchol. Je tedy třeba umět mapu správně „přečíst“. Jako pomoc k vyhodnocení reliéfu krajiny slouží v mapě vrstevnice, tedy čáry, spojující místa o stejné nadmořské výšce. Svahy se sklonem do 40 stupňů mají vrstevnice od sebe v základní vzdálenosti (např. na mapě 1 : 50 000 jsou po 10 m), svahy se sklonem nad 40 stupňů pak mají vrstevnic 2× méně a nad 60 stupňů sklonu je vyznačen místo nich terénní stupeň. Je dobré prostudovat značky na okraji map k rozpoznání pramene či překážek typu mokřadu, propasti či plotu.
Zjištění vzdálenosti a sklonu svahů: Zamýšlenou trasu je třeba rozložit na kratší úsečky a pomocným měřítkem je odděleně změřit, poté jednotlivé úsečky sečíst a převést na kilometry. Zkoumáním průběhu a vzdálenosti vrstevnic (zpravidla je vrstevnice vždy po 50 m silněji vyznačena) se provede vyhodnocení sklonu jednotlivých svahů a poté je možno odhadnout (příp. i sestrojit) profil trasy a určit nebezpečná místa či srázy. Při vlastní túře je zde nutno dbát zvýšené opatrnosti, především u skupiny dětí.
Časový odhad vzdálenosti
Pro odhad času pochodu zde platí tzv. Naismithovo pravidlo, které bere v úvahu vzdálenost a též topografii terénu: na každých 5 km vzdálenosti se počítá 60 minut. Při převýšení 300 m se ještě připočte 30 minut. Při sestupu po mírně klesajících svazích se na každých 300 výškových metrů odečítá 10 minut, pokud je však sestup velice strmý, naopak se připočte 10 minut. Obecně se na jednodenní výlet počítá s cca 8 hodinami na délku trasy cca 20 – 30 km (děti/dospělí).
Plán trasy
Pro výlet/túru naplánujte jasný cíl, vyhledejte zajímavosti, které je možno vidět cestou, naplánujte též možnost přestávky (chata, restaurace, vyhlídka apod.). Pro případ krize, úrazu či zhoršení počasí mějte v záloze únikové možnosti, jak trasu zkrátit, včetně dopravního spojení. Pro vícedenní pochod je třeba najít bezpečné tábořiště, vždy blízko zdroje pitné vody.

Orientace v terénu
Při vlastním výletu/túře je třeba umět se orientovat v terénu, např. s pomocí buzoly (nejjednodušší kompas), pomocí níž určíte směr pochodu.
Práce s buzolou
Hranu buzoly na mapě přiložte z výchozího bodu A tak, aby směrová šipka směřovala k cíli B. Pak otočte ciferníkem na víčku buzoly tak, aby rovnoběžné čáry na otočné stupnici busoly byly souběžné s poledníky na mapě. Tím souhlasí sever na otočném ciferníku se severem na mapě. Takto jste si na buzole nastavili azimut, tedy úhel mezi směrem pochodu (znázorněným úsečkou AB) a magnetickým severem. Pak uchopte buzolu do dlaně (příp. otáčejte buzolu i s mapou) a otočte se s ní tak, aby sever na otočném ciferníku byl totožný se směrem magnetické střelky, ukazující magnetický sever. Šipka na konci buzoly ukazuje nastavený azimut. Nyní již bez mapy držte buzolu vodorovně v ruce a jděte ve směru šipky. Hlídejte si, aby sever na otočném číselníku a magnetická střelka tvořily jednu přímku.
Určení severu podle slunce a hodinek
Namiřte malou ručičku směrem na slunce a pak rozpulte menší úhel mezi malou ručičkou a dvanáctkou, tímto směrem je jih, na opačnou stranu je sever, vlevo východ a vpravo západ. Pozor, v létě je čas posunutý, a proto musíte vždy jednu hodinu ubrat – tedy, když bude pět odpoledne, posunete malou ručičku zpět na čtyřku a dělíte úhel mezi čtyřkou a dvanáctkou.
Orientace podle přírodních úkazů
Stromy mívají ve směru SZ – S více mechu, zelených řas a lišejníků.
Letorosty na pařezu osamělých stromů jsou nejvíce zhuštěny na SZ straně.
Hlavní lesní průseky jdou ve směru Z – SZ.
Starší kostely mají hlavní vchod na Z a oltář je orientován k východu.
Mraveniště mají větší plochu s mírnějším sklonem ve směru jižním.
Na jaře raší listí a rozkvétají rostliny dříve na jižních svazích než jinde.
GPS (Global Positioning System)
GPS je původně vojenský systém, vyvinutý pro určení polohy kdekoliv na zemi. Tvoří jej 24 družic obíhajících okolo Země a vysílajících signály. Ty je možno zachytit GPS přijímačem, který je schopen vypočíst přesnou polohu, pokud zachytí signál z alespoň tří družic. Musí tedy mít pokud možno volný výhled na oblohu. Přístroj ukáže přesnou zeměpisnou šířku, délku, nadmořskou výšku a je schopen ukazovat mnoho dalších údajů během cesty. Nové mapy již mají po straně uvedeny i přesné souřadnice pro srovnání s GPS.
Sledování počasí
Před vlastním výletem/túrou sledujte dlouhodobou i okamžitou předpověď počasí. Jste-li ve vysokých horách a máte-li možnost, informujte se též telefonicky či osobně na místní stanici horské služby. Vyslechněte i předpověď místních lidí, chataře apod., kteří znají dobře místní podmínky. Naučte se též předvídat počasí podle známek v přírodě, zkušeností, srovnáním.
Předvídání možných výkyvů počasí z dalších úkazů
Večerní červánky zpravidla znamenají hezké slunečné počasí další den.
Ranní červánky mohou signalizovat do 24 hodin změnu – možný déšť.
Mění-li se směr ustáleného větru (např. SZ), změna může znamenat změnu počasí, příp. déšť, také pokud ustálený vítr náhle zeslábne a zmírní se – možný déšť.
Na případný déšť upozorní i stoupání atmosférického tlaku a s ním obvykle spojené zvětšení bolesti v kloubech u revmatiků.
Ranní mlhy věstí obvykle dobré počasí.
Rozevřené borové šišky znamenají sucho, pokud se zavřou, stoupá vlhkost vzduchu.
„Čtení z mraků“
Dešťová kupa (kumulonimbus) – tmavá, nízká oblačnost s plochým horním okrajem může přinést hustý déšť.
Slohová kupa (stratokumulus) – vyšší oblačnost s–nepravidelnými tvary může přinést slabý déšť.
Kupa (kumulus neboli „beránci“) – nadýchané obláčky na modrém nebi jsou většinou známkou dobrého počasí.
Řasy (cirrus) – při dobrém počasí (bez deště) jej podpoří.
Duha je předzvěstí dobrého počasí, zvlášť pokud je odpoledne.
Buďte vždy připraveni na změnu počasí, oblečením, vybavením, možností ústupu a krácením trasy při náhlém zvratu a velmi nepříznivém počasí.
Pravidla „Když vycházíte na túru“
Nikdy nevycházejte sám(a), ale ve skupince nejméně tří osob.
Ohlaste túru chataři a/nebo zapište plánovanou trasu do knihy výletů včetně uvedení předpokládané doby návratu.
Před odchodem ukažte celé skupině cíl cesty a průběh cesty, stanovte a skupině ohlaste též první a další plánované zastávky.
Určete prvního ve skupině, který bude do následující zastávky zodpovědný za sledování a případné vyhledávání turistické značky. Určete též posledního člena skupiny, který bude uzavírat skupinu během postupu a nenechá nikoho za sebou, případně na něj počká.
Nejslabšího člena výpravy (dítě, starší osobu, málo zdatného turistu) pošlete hned za vedoucího, uzpůsobte mu tempo celé skupiny a hlídejte, aby se „nepropadl“ na konec.
Po prvních 10ti minutách udělejte malou přestávku na úpravu výstroje – utažení nebo povolení bot, řemínků batohu, dooblečení či svléknutí části oděvu, brýle atd.
V čele i na konci střídejte členy skupiny. Průběžně kontrolujte známky únavy.
Asi 1× za hodinu udělejte krátkou přestávku na cca 5 minut, po 3 – 4 hodinách počítejte s delší pauzou cca 20 – 30 minut (na jídlo, na napití, ošetření a osvěžení nohou atd.)
Choďte jen po značených cestách, nezkracujte si šikmo svahem vedené chodníky rychlým výstupem do prudkého kopce, celková únava nastoupí mnohem rychleji. Neplašte zvěř křikem a hlukem (rádio, hudba apod.)
Po návratu z túry se nezapomeňte vždy ohlásit u chataře a/nebo se odepsat z knihy výletů.
Technika postupu v různém terénu
Základní pravidlo: „Vždy očekávejte nečekané!“
Jen tak zůstanete pozorní a budete připraveni na nejrůznější situace.
Rychlá chůze po rovině, do/z mírného kopce – nezapomeňte dostatečně pravidelně, zhluboka dýchat.

Chůze do prudkého kopce – zkraťte délku kroků, snažte se udržovat nezměněný rytmus chůze. Nakloňte se mírně vpřed. Kontrolujte si pravidelný dech (na dva kroky nádech, na jeden (případně na dva) krok(y) výdech, k–odlehčení těla pro oporu použijte hůlky nebo alespoň rovnou větev.
Chůze z prudkého kopce – prodlužte krok a mírně se nakloňte vzad. Při sestupu použijte hůlky (větev) k odlehčení kolen a kotníků, došlapujte na velké, pevné kameny. Nesbíhejte svahy, šetříte tak klouby nohou (zvláště pokud nesete těžký batoh).
Chůze po suti – po klikatících se cestách nesestupujte v zástupu těsně za sebou, abyste se nedostali pod sebe. Skupina čeká stranou, sestupuje vždy jeden tak, aby neshazoval kameny do doliny, sleduje stále okolní terén a dění.
Chůze po sněhových polích – i v létě se mohou v horských severních svazích či žlabech vyskytovat sněhové jazyky či celá sněhová pole. Přes den je za teplého počasí možné v roztátém sněhu tvořit poměrně bezpečné stupy (špičkou šikmo dovnitř ke svahu, aby bota nevyjela ven). Brzy ráno však sníh může být namrzlý a pak špatně prošlápnuté a zmrzlé stupy nebo hladký sníh bez stupů je velmi nebezpečný. Můžete-li si vybrat postup mimo sníh, postupujte rozhodně raději po skále a sněhu se vyhněte.
Chůze v mlze – pokud padne náhle hustá mlha, zastavte se, počkejte na celou skupinu. Určete prvního, který zná cestu a také posledního, který nikoho nenechá za sebou. Rozestupy mezi členy mějte minimální, abyste na sebe stále viděli. Postupujte pomalu. Odzadu se občas nahlas přepočítejte.
Pohyb v horku – mějte vždy s sebou dostatek nápojů, pravidelně pijte. Je-li vysoká teplota okolního vzduchu, může tělo reagovat přehřátím kvůli selhání jeho vlastní termoregulace (úpal). Reakcí jsou bolest hlavy, závrať, nevolnost až zvracení, zrychlené dýchání, zrychlený tep. Stav se může velmi rychle zhoršovat až do bezvědomí (křeče až šokový stav). Je silně zvýšena tělesná teplota (nad 40 stupňů). Proti úpalu mějte na hlavě pokrývku – čepici „kšiltovku“ nebo alespoň šátek, případně i namočený ve vodě.
Pohyb přes vodu (potok) – pokud nemůžete přejít bezpečněji přes lávku, zkuste najít brod s pevným dnem. Přecházejte raději mezi zákrutami než v nich, voda zde může být hlubší, proud rychlejší a dno vymleté. Při přechodu vody použijte hůl či hůlky pro zlepšení stability. Buďte obutí. Postupujte pomalu, tělem kolmo na proud, dělejte malé kroky. Prozkoumejte nejprve dno nohou, teprve pak na ni přeneste váhu. Dávejte pozor na kluzké, mechem a trávou pokryté kameny. Též předvídejte problémy u viklavých, vodou podemletých kamenů.

Pohyb po řetězech – lezte pouze tehdy, pokud překážku nelze překonat jinak, nikdy však nelezte sami. Mějte vždy na paměti „pravidlo tří bodů“ – dvě ruce, jedna noha (chodidlo, nikdy koleno) nebo dvě nohy, jedna ruka jsou v kontaktu se skálou. Nejdříve lezte očima, vybírejte pevný chyt/stup, pak teprve přesuňte ruku/nohu. Na volném řetězu mezi dvěma upevněními postupuje vždy jen jeden člen. Jste-li při lezení schovaní za skálou, zavolejte na dalšího, až je řetěz volný.

Pohyb za deště a v bouřce – protože blesk si vždy hledá pro něj nejkratší a nejvodivější cestu do země, velmi často zasáhne nejvyšší nebo nejlépe vodivé objekty v krajině. Vyvarujte se tedy situace, při které se stanete doslova hromosvodem (ať již z důvodu nejvyšší polohy v okolí či zvyšováním své vodivosti). Čím je doba mezi bleskem a zahřměním kratší nebo čím je hrom hlasitější, tím je riziko větší.
Za nejvíce rizikové lze při pohybu v otevřené krajině považovat následující situace:
Dotýkáte-li se větších kovových předmětů (např. jízdního kola, deštníku, máte krosny s kovovou kostrou, fotografický stativ, držíte se řetězů na horách).
Jste-li pod vzrostlejšími stromy (ale i některé nižší stromy mohou mít výrazně hlubší kořeny než třeba okolní vyšší smrky a díky tomu jsou výrazně vodivější).

Jste-li na vodní hladině (řeka, přehrada, rybník, jezero) – jako plavec, v člunu, na lodi.
Pobyt v blízkosti jakýchkoliv stožárů (nejen kovových!) a poblíž elektrického vedení.

Pobyt pod skalním převisem, ve vchodu do jeskyně.

Extrémně nebezpečným je pohyb na horském hřebeni a na vrcholech hor   při blížící se bouřce tedy okamžitě sestupte níže, schulte se do klubíčka na suchý díl pláštěnky a takto přečkejte, než se přestanou blesky vybíjet blízko vás.
Bloudění v letním období
Preventivně si při postupu krajinou všímejte okolních význačných bodů (potoky, kopce, vysílače, osamělá stavení, stromy, obce…)
Pokud zabloudíte, neztrácejte hlavu, v našich podmínkách nebývá ani v nejodlehlejších končinách k nejbližším stavením dále než několik kilometrů. Zkuste si vybavit, kudy jste šli, pak si zvolte další postup – zkuste sledovat cestu či potok. Máte-li u sebe mobil a pokud jste na signálu, zavolejte chatařovi, rodině, známým nebo přímo policii (sdělte, odkud jste vyšli a kam jste mířili). Pokud nemáte signál, volejte krizové číslo 112. Funguje i bez SIM karty a spojí vás s krizovým záchranným systémem. Stačí, když v oblasti bude mít signál jakýkoli mobilní operátor, a to je velmi pravděpodobné.
Pokud budete muset přenocovat, nerezignujte a připravte se na to.
Nejdříve zajistěte bezpečné místo k noclehu, potom se postarejte o teplo (příp. oheň), dále zajistěte vodu a pak všechno ostatní, buďte stále aktivní, pomáhejte druhým. Buďte optimističtí, nemluvte nahlas o svých obavách. Pokud se zastavíte, hned se více oblékněte. Hodně pijte, teplý čaj či polévka vás postaví na nohy. Ráno lépe zvolíte další postup.

Nehoda, úraz – volejte o pomoc mobilem (viz. předchozí bod), 

pokud nemáte mobil, pokuste se o přivolání pomoci signalizací – zvukovou či světelnou (píšťalka, baterka). Volající signalizuje 6× za minutu, ten, kdo signál přijímá/slyší/vidí, dává najevo signalizací 3× za minutu.
Postup různou rychlostí – Pokud se v průběhu túry ukáže, že některá skupina potřebuje postupovat výrazně rychleji či naopak pomaleji, vedoucí může určit jednoho, zpravidla nejzkušenějšího člena, který zná trasu, zodpovědným za tuto menší skupinu. Pod jeho vedením skupina dojde pohromadě.

 

Po návratu z túry
Na konci výletu/túry vedoucí spočítá všechny členy výpravy a zkontroluje zdravotní stav.
Vedoucí též zaznamená v knize výprav čas návratu a počet příchozích.
Pokud se skupina rozdělila, její určený vedoucí nezapomene hned po návratu z výletu/túry podat hlavnímu vedoucímu zprávu, že/zda všichni v pořádku došli.
Každý turista pečuje večer o mokré věci, vysušuje boty (vycpat zmačkanými novinami), ošetří si nohy. V krajním případě se namoklé věci dají vysušit i na vlastním těle.