KRONIKA AKCÍ
++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
160 let od narození básníka Antonína Sovy
neděle 25. února 2024
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a rychlíkem č. IC 538 Jižní expres v 7.58 hod. dojeli do Tábora. Zde jsme přesedli na osobák směr Jihlava. Při delším čekání na odjezd v 9.05 hod. jsme „prolétli“ čekárnou. Vystoupili jsme v zastávce Šimpach a málo užívanou travnatou cestou sešli na náves s kapličkou.
Po cyklotrase č. 1185 jsme nejprve zvolna stoupali k železničnímu přejezdu, pak klesali do údolí Cetorazského potoka a znovu vydatně stoupali k vrcholu Pacovského lesa. Za vrcholem jsme si prohlédli Hřbitov německých válečných zajatců z r. 1945. Sešli jsme k silnici od Eše a po ní zvolna vystoupali na okraj Pacova. Na vrcholu stoupání jsme odbočili ke hřbitovu a prohlédli si z venku barokní kostel sv. Barbory. Sklesali jsme vilovou čtvrtí ulicemi Dlouhou a V Úvozu do dalšího údolí. U parkoviště v Malovcově ulici jsme překročili 15. poledník a kolem Židovského rybníka vystoupali do Zámeckého parku, kde jsme si prohlédli památný habr a netradiční pomník 100 let republiky s otisky dlaní. Z parku jsme opět přešli 15. poledník, stoupali vilovou čtvrtí ulicí Na Parcelách a Jetřichovskou došli k parku Antonína Sovy. U jeho památníku jsme se seznámili s jeho životopisem a dílem.
Vrátili jsme se vilovou čtvrtí ulicí Za Branou, kolem zámku a dalšího pomníku se sochou Ant. Sovy na náměstí. Zde jsme si prohlédli otevřený děkanský chrám sv. Archanděla Michaela s cennými malbami na emporách. Hlad nás hnal co možno nejrychleji do jediné otevřené restaurace Pizza Peppino. Servírka tam byla sama, chvíli hysterčila a nakonec zvládla obsloužit většinu v přijatelném čase. Někteří raději spěchali po červené TZC slabou půlhodinku na nádraží. Bylo to zbytečné, vlak nakonec stihli všichni. Osobákem a z Tábora rychlíkem jsme se vrátili domů.
26 turistů včetně vedoucího ušlo 10 km, Hanka s Helenou určitě více, neboť z trasy neustále odbíhali lovit kešky. Trasa byla dost kopcovitá, ale všichni ji nakonec zvládli. Ráno byla zima a pošmourno, postupně se vyjasňovalo a oteplovalo. Při návratu už svítilo sluníčko.
Vedl: Ing. Jiří Peltan
Neděle 14.1.2024
Odjeli jsme autobusem v 8:10 hod. do Staré Hlíny. Bylo krásné slunečné počasí. Prohlédli jsme si staré inundační mosty ve Staré Hlíně. Kolem Hodějovického rybníka a hájovny Smitka jsme pokračovali k pomníku Jakuba Krčína. Připomněli jsme si jeho život. Vzhled krajiny je připomínkou dědictví, které nám zanechal. V blízkosti jsme svačili. Cestou byl sníh. V nejhezčím úseku po 2,5 km hrází rybníka jsme obdivovali staré duby. Rybník Rožmberk se ve slunci leskl. Objevilo se několik bruslařů u břehu i dál.U Rožmberské bašty byly sádky. Kolem rybníka jsme šli dál do Třeboně. Za Gigantem kolem Zlaté stoky. Vlevo bylo mnoho malých rybníčků. Ozýval se křik velkého hejna kachen. Potom byla Mokrá luka se seníky. V záchranné stanici živočichů jsme opět navštívili slepou volavku Anežku. Občerstvení bylo v Adéle v lázních Berta. Domů jsme odjeli autobusem ve 14:40 hod. Zúčastnilo se 25 turistů, ušli jsme 14 km.Vedla Šmejkalová
Středa 24.1.2024
Autobusem v 9:05 jsme dojeli na Veselku. Vyšli jsme kolem Stropnice, kolem chat do Ostrolovského Újezda. Bylo bláto. Prohlíželi jsme si zámeček Kořenských i spilku. Z další cesty k Trocnovu bylo hezky vidět Slepičí hory, Todeňskou horu, Polušku. Potom i Kleť a Novohradské hory. U cesty byla nově vysazena alej r. 2020-21. V Trocnově jsme svačili. Dál jsme si prohlédli celý areál. Nejprve základy Žižkova dvorce, 16 m vysokou Žižkovu sochu, památník v místě Žižkova narození. Kolem rybníka Žižkovec jsme došli k základům Mikšova dvorce se studnou, pokračovali k nově postavenému oplocenému skanzenu. Kolem něj po silnici jsme zamířili do Borovan. Bylo vidět do Radostic i vlak na zastávce. Přes zámeckou zahradu jsme došli na náměstí v Borovanech. Občerstvení v restauraci i cukrárně. Mělo pršet, ale nespadla ani kapka, svítilo slunce. Autobus nám jel v 13:15 hod. Zúčastnilo se 13 turistů, ušli jsme 8 km. Vedla Šmejkalová.
21.2.2024
Jihočeské baroko - změna
Z důvodu lékařského zákazu chůze Aničce Šafářové léčící si ostruhu provedena změna vedoucího i původně inzerované trasy. Sešli jsme se na autobusovém nádraží, stanovišti č. 17 a autobusem č. 370645102 v 8.50 hod. směr Vimperk dojeli do Záboří. Na dalších zastávkách ve městě přistupovali další zájemci. Po uvítání a informacích o historii i vesnické památkové rezervaci jsme obešli náves, prohlédli si kromě zdobných statků a bývalé kovárny (obchod) i kapličku klenoucí se nad Zábořským potokem.
Vydali jsme se polní cestou k východu k samotě U Čurna, před brodem přes Kamenný potok jsme odbočili vlevo a loukou došli k můstku přes Zábořský potok. Asi 150 m jsme pokračovali podél potoka bahnitým okrajem pole, pak loukou a u první chaty jsme se napojili na sjízdnou cestu po břehu a hrázi rybníka Posměch. Chtěli jsme se podívat i na ostrov sousedního Dehtáře, tomu však zabránila zamčená vrata na spojovací cestě. U Holubovské bašty jsme využili posezení u chatky k svačině a pak prohlíželi historické usedlosti i vodníky u rybníčka. Již po asfaltu jsme došli na křižovatku silniček za rybníkem Zběhov, kde jsme výlet oficiálně zakončili zápisem bodů. Jen 2 pokračovali původně plánovanou cestou do Čakova, ostatní si chtěli akci individuálně prodloužit, pokračovali silničkou směr Žabovřesky a za mostem přes Dehtářský potok se připojili na ŽTC. Úbočím lesa Vráž došli k TIM Pod Vráží. Zde se opět rozdělili. Většina spěchala po frekventované silnici a v Dubném stihla autobus, v němž již cestovali dva „sirotci“ z Čakova (12:55). Čtveřice vedená Pepou Bumbou pokračovala poctivě delší trasou po žluté až do Dubného, na jehož okraji zamávala předmětnému autobusu. Při čekání na další spoj se občerstvili v hostinci Na Růžku.
Účastnilo se 19 turistů včetně vedoucího, 2 ušli 7 km do Čakova, 17 si to prodloužilo do Dubného a ušlo celkem 12 km. Ranní zataženo s oparem se postupně měnilo na polojasno, ale současně zvolna zesiloval vítr. Strávili jsme příjemné dopoledne.
Do Čakova vedl Ing. Jiří Peltan
Sobota 18.11.2023
Na zájezd auty pro předem přihlášené se přihlásila jen Maruška Šmejkalová a Veneta Petrákhová. Spolu s manželkou Adélou jsme se vešli do jednoho auta. Pavel Brtník přijel druhým z domova – z Telče.
Vyjeli jsme z domova v 7 hodin, v Nových Hodějovicích přistoupila Maruška a v Ševětíně při krátkém opuštění dálnice Veneta. Z dálnice D3 jsme sjeli u Plané nad Lužnicí a pokračovali po silnici 19 přes Chýnov a Obrataň k pumpě do Čížkova, kde jsme se krátce protáhli. U Humpolce jsme najeli na dálnici D1 s velkým provozem kamionů. Opustili jsme jí u Velkého Beranova a přes Stáj dojeli do obce Poděšín, kde jsme si prohlédli první z originálních betonových soch Michala Olšiaka. Za sousedním Sirákovem jsme si prohlédli originální připomenutí zemské hranice Čech a Moravy s hraničním kamenem a dobovým vojákem ve strážní budce. Při průjezdu městysem Nové Veselí, který proslavil president Miloš Zeman, jsme se pro nedostatek času nezastavili. Ve Žďáru jsme zaparkovali před Městským úřadem a po červené TZC zamířili do centra. Prohlédli jsme si zvenku bývalou tvrz, kostel sv. Prokopa a pro vizitky zašli do TIC. Po registraci na startu středisku volného času Aktive na náměstí jsme vyrazili na trasu IVV 8 km ve tvaru trojúhelníku. Nejprve jsme díky nedokonalému popisu trochu bloudili, pak kolem řeky Sázavy došli k olšiakově soše vzpínajícího se koně za osadou Hamry a poblíž posvačili. Znovu přes Hamry jsme zamířili k severu a kolem sochy Hamroně vystoupali na návrší k soše Mamlas.
Odtud jsme sestoupili úvozem zpět do Žďáru do cíle. Zde jsme se setkali s nejen Pavlem, který šel delší trasu 13 km, ale i s Jirkou Francem a předsedou ÚKK Honzou Babničem. Po razítkování, převzetí diplomu a nákupu dalších vizitek jsme šli s Pavlem na oběd. Po obědě jsme vyjeli k dalším olšiakovým sochám – sousoší Hraniční kámen u nádrže Pilská, raka v osadě Račín, rozcestí Dařbucha na hrázi Velkého Dářka a nakonec sousoší hrochů v kašně u hotelu ve Škrdlovicích. Začalo se silně šeřit a tak jsme se rozloučili s Pavlem a v podstatě stejnou cestou i se zastávkou v Čížkově zamířili k domovu. Domů jsme dorazili před 19tou hodinou.
4 turisté včetně vedoucího ušli celkem 11 km, Pavel asi 16. Bylo zataženo, chvilku i drobně pršelo, foukal nepříjemný studený vítr. Zúčastnili jsme se alespoň v takto symbolickém obsazení Hlavní akce KČT, získali několik vizitek, odlovili 6 geokeší a viděli jsme spoustu osobitých soch. Strávili jsme příjemný den.
Vedl: Ing. Jiří Peltan
Poluška 919 m
Pátek 10.11.2023
Vlakem v 8.16 hod. jsme dojeli do Kaplice. Silnice směr Český Krumlov se opravuje. Museli jsme projít část k turistické značce. Pak už nás značka zavedla k průchodu pod mostem na stavbě dálnice, do osady Rejty. Pokračovali jsme Rojovskou cestou do Rojova. Z osady nezbylo nic jen zřícenina statku. Stádo muflonů a daňků před námi uteklo. Červená značka nás pak zavedla k lovecké chatě. Je tam obnovený obraz sv. Huberta ze dřeva. Po svačině jsme vystoupali na vrchol Polušky k oplocenému stožáru. Rojovskou cestou zpět jsme se zastavili u studánky. Před lety jí naše turistka Heda vyčistila. Cestou do Omleniček bylo hezky vidět na daleké kopce podzimní krajiny. Bývalé lázně v Omleničkách jsme viděli jen z cesty. Jsou oplocené. Po cestě se pásli koně, také bylo ještě pár hub. Zámek ve vesnici stále čeká na opravu. Z Omleniček jsme jeli autobusem ve 14.11 hod. do Kaplice s přestupem domů. Zúčastnilo se 15 turistů. Ušli jsme 14 km.
Vedla Šmejkalová.
95 let od zřícení domu Na Poříčí v Praze
Sobota 7.10.2023
Autobusem v 10.00 hod. jsme odjeli do Besednice. Bylo hezky, slunce, teplo. Prohlédli jsme si městečko, před hospodou vyhrávala dechovka. Šli jsme ke koupališti. Ve 12 hodin jsme se na hřbitově zúčastnili pietního aktu. 8 hasičů drželo stráž u pomníku obětí katastrofy v uniformách. Zahynulo 17 zedníků z okolí. Po položení věnce měl projev starosta. Mladý heligonkář zahrál i u hrobu Karla Císaře. Zakladatel setkání heligonkářů zemřel v loňském roce. Po občerstvení začínají heligonky od 13 hodin. My odcházíme na Slabošovku. Cestou je vidět Kohout, Soběnovský kostel, Polušku. Kvetly pampelišky. Dál do okolí bylo vidět z rozhledny. Ve vesnici Malče byla hezká květinová výzdoba veřejného prostranství. Podívali jsme se i na 5 lam. Cesta dál vedla do Chlumu. Potom kolem Chlumské hory 656 m. V lese bylo sucho. Houbaři nosili pokryté dno košíku podivnými houbami. Přes osadu Pod Horou jsme došli do Svatého Jána. Z návsi byl vidět Velešín, v pozadí Kleť. Odjeli jsme autobusem v 17.00 hod. . Zúčastnilo se 10 turistů. Ušli jsme 14 km.
Vedla Šmejkalová
Znovu Novohradskem
Středa 18.10.2023
Do vlaku do Petříkova jsme nastoupili v 8.10 hod. Z Borovan byla výluka. Do Petříkova jsme dojeli autobusem. Od kapličky jsme šli k bývalému obelisku. Svačina proběhla v přístřešku – chatce. Pokračovali jsme Třeboňskou alejí. Je přejmenovaná na Dlouhou. U Stropnice je nové sezení pro turisty. Od poslední vycházky byl postaven dřevěný most přes řeku. Dá se jít až do Nových Hradů. Na stromě u mostu je hodně barevných ptačích budek. Cestou po silničce jsme míjeli hájovnu Karlov a stáčírnu Dobrá Voda. Zamýšlená cesta lesem byla zarostlá. Až u druhé cesty se povedlo sejít ze silnice. U Jakulského rybníka jsme viděli hodně divokých kachen. V hospodě na občerstvení nás překvapily nízké ceny. Výlukovým autobusem ve 13.15 hod. jsme si prohlédli další část krajiny až do Borovan. Pak už byl vlak. Zúčastnilo se 18 turistů. Ušli jsme 9 km.
Vedla Šmejkalová.
středa 27. září 2023
Tři osobnosti Českých Budějovic
Sešli jsme se v 9 hodin na Lannově třídě před Českou národní bankou.
Po přivítání a seznámení se secesní architekturou sousedních bank jsme popošli před bývalou centrálu Jihočeské energetiky. Seznámili jsme se s architekturou funkcionalistické budovy, osobností i dílem architekta a odbojáře Karla Chocholy (1893-1942), od jehož narození uplynulo 130 let. Pokračovali jsme do Jeronýmovy ulice před rodný dům č. 9 zasloužilého mistra sportu boxera těžké váhy Josefa Němce (1933-2013), od jehož narození uplynulo 90 let. Popovídali jsme o jeho sportovních úspěších a Pepa Bumba nám dokonce ukázal jednu z jeho medailí. Přesunuli jsme se do Havlíčkovy kolonie, kde jsme si prohlédli komplex pěti třípatrových obytných domů tabákové režie v ulici Roháče z Dubé i vilu manželů Svobodových v Dukelské ulici, oboje podle projektu Karla Chocholy.
Jeho dalším dílem bylo kino Kotva a tři rodinné vily v ulici S.K. Neumanna.
Zde nás dvě účastnice uvidivše trolejbus předčasně opustily. Přešli jsme lávku U Lučního jezu a po levém břehu Vltavy jsme došli k Trilčovu jezu u papírny. I ten je dílem Karla Chocholy. Stále podél řeky jsme došli ke Stecherovu mlýnu, kde prof. Jaroslav Maňák naměřil 11.2.1929 rekordní mráz -42.2°C. Po nezbytné svačině jsme kolem plantáže stadiónového drnu a mlýnského náhonu došli jezu Rožnov a odtud po cyklostezce ke sportovnímu areálu Meteor. Nedaleko, před domem Jana Kollára 873/19, jsme si připomněli osobnost jediného československého kosmonauta Vladimíra Remka, který v těchto dnech oslavil 75 narozeniny. Do kosmu Vladimír Remek letěl v rámci programu Interkosmos na stanici Saljut 6 společně se sovětským kosmonautem Alexejem Gubarevem 2. března 1978 na palubě kosmické lodi Sojuz 28, ve vesmíru prožil 7 dní, 22 hodin a 17 minut.
U nedaleké zastávky MHD Jana Buděšínského jsme se rozešli. 19 turistů včetně vedoucího ušlo 8 km.
Vedl: Ing. Jiří Peltan
06.09.2023
200 let od narození kapelníka Karla Komzáka
Sešli jsme se na autobusovém nádraží, stanovišti č. 14 a autobusem č.32014513 v 8.30 hod. směr Bechyně dojeli do Netěchovic. Na dalších zastávkách ve městě přistupovali další zájemci. Po uvítání a informacích o vsi jsme prošli návsí a na rozdíl od minulého výletu Pulmon 2 z 31. května jsme tentokrát zamířili opačným směrem k západu. Na konci osady u čp. 1 jsme si prohlédli výdejní automat firmy Jasné nebe na ovoce i zeleninu sušené mrazem – zejm. tzv. Nebeská rajčata. Naproti rodný dům s pamětní deskou čp. 22 kapelníka a hudebního skladatele Karla Komzáka staršího, od jehož narození letos uplyne 200 let. Pak jsme zvolna sestupovali rozbitou asfaltkou mezi poli a lesem na okraj osady Koloděje nad Lužnicí. Odbočili jsme vlevo částečně neudržovanou a zarostlou cestou po humnech u lesa za zahradami. Cestou jsme si prohlédli pomníček hajného Josefa Moravce, který zde zahynul 11. května 1945, a stále po okraji lesa Kopanina nad Kolodějem s pěkným výhledem na dvůr Homolov došli do svérázného strašidelného hravého areálu vodníka BUBU u lesního rybníčku, který si zde budují zaměstnanci i chovanci Domova sv. Anežky pro postižené v Týně nad Vltavou.
Po svačině jsme podél potůčku a dalších rybníčků sestoupili na týnský okraj Kolodějí, a kolem hřiště došli k červeně značené TZC. Po ní kolem řeky Lužnice jsme pokračovali k TIM Nad Překvapením, pak po žluté k romantické vyhlídce na skále nad Lužnicí.
Eva s Anetou si to zkrátili a vyhlídku vynechali. Od vyhlídky jsme se po zeleném trojúhelníku (naučná stezka Semenec) a zelené pásové vrátili na původní červenou (TIM Pod Semencem) a převážně lesem došli k rozhledně na Semenci. Ulicemi města Týn nad Vltavou jsme sešli na náměstí, kde jsme se rozešli za jídlem a pitím. Domů jsme se vrátili autobusem ve 14.54.
17 turistů včetně vedoucího ušlo celkem 10 km. Bylo slunečno, postupně narůstalo horko, jen ve vysokém hustém lese příjemný chládek. Bylo sucho, přeskakovali jsme jen pár ještě odolávajících kaluží. Strávili jsme příjemné dopoledne.
Vedl: Ing. Jiří Peltan
16.08.2023
My myslíme jen na to, že chmel je naše zlato – Tajný výlet
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a rychlíkem č. IC 538 Jižní expres v 7.57 hod. dojeli do Tábora. Zde jsme přesedli na osobák směr Bechyně v 9.05 hod. a zvolna dokodrcali do zastávky Třebelice. Prošli jsme okrajem vsi, kousek po silnici javorovou alejí a lesem i mezi poli do Skrýchova u0609
200 let od narození kapelníka Karla Komzáka
Sešli jsme se na autobusovém nádraží, stanovišti č. 14 a autobusem č.32014513 v 8.30 hod. směr Bechyně dojeli do Netěchovic. Na dalších zastávkách ve městě přistupovali další zájemci. Po uvítání a informacích o vsi jsme prošli návsí a na rozdíl od minulého výletu Pulmon 2 z 31. května jsme tentokrát zamířili opačným směrem k západu. Na konci osady u čp. 1 jsme si prohlédli výdejní automat firmy Jasné nebe na ovoce i zeleninu sušené mrazem – zejm. tzv. Nebeská rajčata. Naproti rodný dům s pamětní deskou čp. 22 kapelníka a hudebního skladatele Karla Komzáka staršího, od jehož narození letos uplyne 200 let. Pak jsme zvolna sestupovali rozbitou asfaltkou mezi poli a lesem na okraj osady Koloděje nad Lužnicí. Odbočili jsme vlevo částečně neudržovanou a zarostlou cestou po humnech u lesa za zahradami. Cestou jsme si prohlédli pomníček hajného Josefa Moravce, který zde zahynul 11. května 1945, a stále po okraji lesa Kopanina nad Kolodějem s pěkným výhledem na dvůr Homolov došli do svérázného strašidelného hravého areálu vodníka BUBU u lesního rybníčku, který si zde budují zaměstnanci i chovanci Domova sv. Anežky pro postižené v Týně nad Vltavou.
Po svačině jsme podél potůčku a dalších rybníčků sestoupili na týnský okraj Kolodějí, a kolem hřiště došli k červeně značené TZC. Po ní kolem řeky Lužnice jsme pokračovali k TIM Nad Překvapením, pak po žluté k romantické vyhlídce na skále nad Lužnicí.
Eva s Anetou si to zkrátili a vyhlídku vynechali. Od vyhlídky jsme se po zeleném trojúhelníku (naučná stezka Semenec) a zelené pásové vrátili na původní červenou (TIM Pod Semencem) a převážně lesem došli k rozhledně na Semenci. Ulicemi města Týn nad Vltavou jsme sešli na náměstí, kde jsme se rozešli za jídlem a pitím. Domů jsme se vrátili autobusem ve 14.54.
17 turistů včetně vedoucího ušlo celkem 10 km. Bylo slunečno, postupně narůstalo horko, jen ve vysokém hustém lese příjemný chládek. Bylo sucho, přeskakovali jsme jen pár ještě odolávajících kaluží. Strávili jsme příjemné dopoledne.
Vedl: Ing. Jiří Peltan Malšic. Prohlédli jsme si kapličku a polní silničkou pokračovali do Bezděčína. Kvalitní polní cesta nás dovedla do cíle – do osady Obora. Ochutnali místní pivo, prohlédli si pivovar, oslavili narozeniny vedoucího a u jedné z mála chmelnic v jižních Čechách se vyfotili.
Vyšli jsme nejprve po silnici směrem na Maršov a za mostkem loukou pokračovali k západu proti toku Čenkovského potoka. Poseděli jsme chvilku u opuštěné chaty u rybníka a okrajem lesa vystoupali k silnici. Odtud jsme se vydali lesní cestou souběžně se silnicí, ta se však postupně ztratila. My jsme však správný směr k západu neztratili, narazili na jinou lesní cestu rozrytou divočáky. Ta nás dovedla k západnímu okraji lesa a zbytek cesty na nádraží Malšice jsme absolvovali po silnici. Provoz naštěstí nebyl velký. Na vlak do Tábora jsme dlouho nečekali. Tam jsme se občerstvili. Do Budějovic jsme se vrátili rychlíkem.
13 turistů včetně vedoucího ušlo 13 km. Celý den pálilo slunce a teplota postupně stoupala k 30°C.
Vedl: Ing. Jiří Peltan
Memoriál Jana Ivanova s koupáním 9. července 2023
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a nasedli do osobního vlaku č. 2157 v 8.10 hod. V Českých Velenicích jsme přesedli na osobní vlak směr Veselí nad Lužnicí a dojeli do stanice Majdalena, Po přivítání jsme vyrazili po žlutě značené TZC směr hájovna Činátl a Spolský rybník k západu, ale po dvou kilometrech jsme odbočili průsekem vlevo a přes neznatelné návrší Stará paseka došli k silnici do Cepu. Prohlédli jsme si pomník mladíků, kteří zde padli 9. května 1945. Pokračovali jsme stále k jihu po asfaltované hospodárnici Knížete Jana (ze Schwarzenberku) až k soše sv. Adolfa z r. 1913. Po prohlídce sochy jsme odbočili opět vlevo. Cestou Třetí alejí jsme si prohlédli okraj pískárny Cep II, kde se ještě těží, a poblíž strážního domku řopík 184/65/A - 180 Z – pevnůstku 1. linie pohraničního opevnění z r. 1938. Přešli jsme železniční trať, silnici I. třídy Třeboň – Halámky a stále k východu došli k okraji pískovny Cep. Přesto, že ve sdělovacích prostředcích se už dlouho píše o zákazu koupání, koupajících tu bylo mnoho. Také jsme se vykoupali a po břehu se směrem k severu vraceli k nádraží. Plot těžebního areálu nás vyhnal na rušnou silnici a tak jsme raději poslední kilometr absolvovali po souběžné po pražcích nepoužívané vlečky. Občerstvili jsme se v penzionu Bistro Kotva naproti nádraží a vlakem se stejnou cestou vrátili domů.
7 turistů včetně vedoucího ušlo okruh 10 km. Bylo jasno, šílené vedro a v otevřeném terénu slunce nepříjemně pálilo. Naštěstí téměř celá trasa byla lemována vysokým lesem a pruhy slunce pravidelně střídaly pruhy stínu.
Vedl Ing. Jiří Peltan
21.06.2023
Pobytová turistická akce s ubytovací základnou v hostelu Academic v Hradci Králové.
Ve dnech 21. až 28. června 2023 jsem vedl za pomoci Aničky Šafářové a manželky (bolela mne kyčel) pobytovou turistickou akci s ubytovací základnou v hostelu Academic v Hradci Králové.
1. den ST 21. června
Sešli jsme se ve středu 22.6. na vlakovém nádraží a hned spěchali ven na náhradní autobusovou přepravu do Tábora. Kufry cestovaly dodávkou. Odtud jsme Jižním expresem IC538 dojeli do Prahy a pokračovali rychlíkem R925 Krakonoš do Hradce Králové. Od nádraží jsme trolejbusem dojeli k hostelu. Po ubytování vyrazili do centra k roubenému dřevěnému kostelíku sv. Mikuláše z východního Slovenska, kde začínala komentovaná prohlídka města s průvodkyní Markétou Balážovou. Ač ve vysokém stupni těhotenství, honila nás v horkém slunném odpoledni centrem několikrát po schodech nahoru i dolů. Byl jsem rád, že jsem mohl na konci cesty posedět v cukrárně. Ušli jsme asi 7 km.
2. den ČT 22. června
Předpověď věstila déšť a tak jsme změnili program. Nakonec ani nekáplo. Autobusem v 8.25 hod. jsme dojeli na zastávku Hrádek, zámek. Romanticý zámek Hrádek u Nechanic ve stylu tudorské gotiky s červenou fasádou z r. 1839 - 1857 – bývalé reprezentační a letní sídlo hraběcího rodu Harrachů ještě nebyl otevřen a tak jsme se před prohlídkou prošli zámeckým parkem s golfovým hřištěm k pomníku s bustou hraběte Harracha od Bohumila Kafky, u níž byla geokeš.
Po prohlídce zámku jsme po žluté TZC prošli přes Nový Přím, Přímský les a Stěžirky do Stěžer, kde jsme pozdně poobědvali v pivovaru Beránek a popili místní mok. Následovala okružní cesta MHD do hostelu, někteří ještě pokračovali v prohlídce města. Většina ušla 13 km, někteří více.
3. den PÁ 23. června
I tentokrát meteorologové strašili deštěm a opět se nám zázrakem vyhnul. Rychlíkem v 8.04 hod. směr Turnov jsme popojeli do Jaroměře a pokračovali autobusem do lázní Velichovky.
Prošli jsme parkem mezi lázeňskými domy, poseděli před kavárnou, vystoupali ke kostelu, prohlédli jsme si smírčí kříž a vydali se po modré TZC přes Neznášov a Holohlavy do Smiřic. Cestou jsme si prohlédli pomník k 10. výročí založení ČSR. Po nezbytném občerstvení a prohlídce chátrajícího areálu zámku jsme ukecali pracovnici městského úřadu. Zpřístupnila nám hodnotnou zámeckou barokní kapli Zjevení Páně z l. 1699-1711 připisovanou Kryštofu Dientzenhoferovi anebo Janu Blažeji Santinimu a ještě nám zazpívala. I my jsme ocenili jedinečnou akustiku zpěvem. Někteří ještě pokračovali po červené TZC dál, většina se vrátila autobusem do Hradce Králové. Ušli jsme 15 km.
4. den SO 24. června
Vyjeli jsme spěšným vlakem v 9.05 hod. do Třebechovic pod Orebem. Zde jsme si prohlédli muzeum betlémů včetně slavného Proboštova mechanického betlému. Pak jsme vystoupili na kopec Oreb se hřbitovem, historické shromaždiště Husových přívrženců. Po netradiční lávkové stezce kolem silnice jsme došli do nedalekých Krňovic, kde jsme navštívili Podorlický skanzen lidové architektury s větrným i vodním mlýnem a hostinec U Skanzenu.
Většina po červené TZC pokračovala přes Běleč nad Orlicí do Malšovy Lhoty a odtud MHD k hostelu. Někteří se vrátili na vlak do Třebechovic. Většina ušla 17 km, někteří jen 5 km.
5.den NE 25. června
Vyjeli jsme spěšným vlakem v 9.05 hod. do Častolovic. Prošli jsme městysem a zamířili k renesančně novogotickému zámku Sternberků.
Po prohlídce jsme po zelené TZT došli pod nedaleký Nový zámek v Kostelci nad Orlicí a po pěšině ve svahu došli k zámku. Čekání na prohlídku jsme si krátili posezením v Toniově zámecké kavárně. Po prohlídce empírového sídla z l. 1829-1833 s převážně biedermeierovým zařízením rodu Kinských známých ze seriálu Modrá krev jsme prošli městem přes náměstí ke Starému zámku. Bylo horko a proto jsme nepokračovali do Doudleb nad Orlicí, nýbrž nejkratší cestou k občerstvení Vodárna u železniční zastávky. Ušli jsme 9 km, hráčky geocachingu více.
6. den PO 26. června
Osobním vlakem v 9.04 hod. jsme dojeli do stanice Hněvčeves. Po lávce jsme se dostali na druhou stranu nádraží, přešli silnici a po cyklostezce kolem pomníčku letecké nehody L-39 z 18.2.1998 došli do obce Benátky. Zde jsme si prohlédli první tři pomníky padlým v bitvě u Hradce Králové (Sadové) 3.7.1866 mezi Rakousko Uherskem a Pruskem. Po silnici jsme pokračovali do Hoříněvsi. Prohlédli jsme si pomník a velký roubený rodný dům muzejníka a nejslavnějšího padělatele Václava Hanky, další pomníky osudové bitvy, kostel sv. Prokopa a venkovský zámeček.
Po frekventovanější silnici jsme v poledním žáru mírně vystoupali do Maslojed a vojenského hřbitůvku chvilku odpočívali. Od místní obyvatelky jsme dostali chladnou vodu. Polní cesta lemovaná křížky padlých nás dovedla k významnému sochařskému dílu – pomníku obětem sboru c.k. 12. řadového pěšího pluku arcivévody Viléma. Na pomníku je vyobrazen umírající římský vojín ležící u uraženého sloupu. Lesem stromů i křížků cestou necestou jsme vystoupali na červenou TZC vedoucí po hřbetu lesa Svíb a kolem četných menších i větších pomníků obětem bitvy z 3.7.1866 došli přes Čistěves do osady Lípa. Někteří šli rovnou na zastávku autobusu, jiní předtím ještě kolem mauzolea vystoupali na návrší Chlum s rozhlednou, muzeem války 1866 i restaurací. V pondělí bylo všechno zavřené. Většina ušla 16 km,.
7. den ÚT 27. června
Autobusem v 8.35 směr Liberec jsme dojeli do Hořic v Podkrkonoší a po chvilce čekání pokračovali do Miletína. Prohlédli jsme si pamětihodnosti města i rodný domek K. J. Erbena a ke kávě ochutnali proslavené perníkové Miletínské modlitbičky. Před odchodem na trasu jsme zjistili, že se nám paní Bílá ztratila, a Anička ji po delším hledání našla. Vydali jsme se okrajem přírodní rezervace Miletínská bažantnice, po hrázi rybníka Povolír a silnici II. třídy č. 300 k přírodní rezervaci Farářova louka. Tu jsme obcházeli lesními cestami i po zelené TZC a nakonec jsme pěšinou sestoupili k romantickému přírodnímu koupališti Dachová z r. 1925. Podívali jsme se i nedalekému lesnímu prameni Kalíšek, kde jsme kešku bohužel nenašli, a vrátili se k plovárně. Odtud jsme vystoupali k Masarykově věži samostatnosti a pokochali se sochařskou výzdobou i dalekými výhledy. Pak už jsme sestupovali kolem židovského hřbitova do centra Hořic. V menších skupinkách jsme individuálně procházeli městem a v jeho parcích obdivovali četná sochařská díla. Většina navštívila pozdně barokní Mariánský sloup na náměstí, četné sochy ve Smetanových sadech i v parku U sv. Gotharda, Riegrův obelisk, tvrziště Gothard se sochou Jana Žižky (místo husitské bitvy 20.4.1423) a sochařský skvost - honosný novorenesanční portál nového hřbitova. Někteří ochutnali či zakoupili zdejší Hořické trubičky. Ušli jsme 15 km.
Poslední 8. den ST 28. června.
Přeplněným rychlíkem v 8.08 hod. jsme popojeli jednu stanici do Chlumce nad Cidlinou. Výpravčí i pokladní nám umožnili uložit kufry do uzamčené čekárny a tak jsme na rozdíl od loňska nemuseli nechat na nádraží rukojmí – hlídače kufrů. Nejprve jsme prošli městem a pak jsme parkem vystoupali k zámku Karlova Koruna.
Po prohlídce zámku jsme po skupinách postupně odjížděli rychlíkem přes Prahu domů. V Chlumci jsme ušli asi 8 km.
Pobytové akce se zúčastnilo celkem 22 účastníků, z toho jeden vedoucí.
Ušli jsme dohromady 100 km, někteří i více. Sběratelé získali řadu turistických vizitek, razítek a kačeři nalezli přes 100 geokeší včetně labek. .
Vedl: Ing.Jiří Peltan 100 let od narození cyklisty Jana Veselého 17. června 2023
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a nasedli do osobního vlaku č. 8004 v 8.42 hod. Spolu s námi jel i náš oddíl cyklistů vedený Aničkou Šafářovou. Výstup na zastávce Zbudov se protáhl, vykládání těžkých elektrokol a tříkolky Evy Vašků byl pracný a pomalý. Po přivítání jsme se seznámili se životopisem slavného závodníka Jana Veselého, zamávali odjíždějícím našim cyklistům, podešli podchodem a vyšli k pomníku zbudovského rychtáře Jakuba Kubaty, který „dal hlavu za Blata“. Přes Soudný potok jsme pokračovali k Popravčímu kameni a přes Blata, vyjetou cestou a polní asfaltkou do Plástovic. Blata byla naštěstí posečená a ranní rosa rychle vysychala. Přišli jsme právě včas, na hřišti byla spousta cyklistů včetně našich, a slavnost již začala. Zúčastnili jsme se odhalení pamětní desky, nakoukli do kovárny, využili bohaté nabídky občerstvení, prohlédli si malebné selské statky památkové rezervace a po silnici mezi poli a po hrázi rybníka Volešek jsme došli do osady Pašice. Zde jsme si prohlédli další selské usedlosti a zabočili k severu k bývalé baště U Vomáčků. Pěšina okrajem přírodní rezervace Mokřiny U Vomáčků a most přes Soudný potok nás přivedli k železniční tratí. Po jejím překonání jsme se připojili na zeleně značenou pěší trasu, která nás po hrázi rybníků Velký Knopr a Pacák přivedla do Zlivi. Do odjezdu vlaku byla spousta času a tak jsme marně hledali hospodu k uhašení žízně. Nakonec jsme vzali za vděk vietnamské večerce a posezení v parku u kostela. Domů jsme dojeli o 10 minut zpožděným spěšným vlakem ve 14.38.
13 turistů včetně vedoucího ušlo 13 km. Bylo jasno a v otevřeném terénu slunce nepříjemně pálilo. Slibovaná přeháňka či bouřka nedorazila.
Vedl Ing. Jiří Peltan
Cestovní zpráva 31.05 Pulmon 2
Sešli jsme se na autobusovém nádraží, stanovišti č. 14 a autobusem č.32014513 v 8.30 hod. směr Bechyně dojeli do Netěchovic. Na dalších zastávkách ve městě přistupovali další zájemci, na Hluboké poslední. Po uvítání a informacích o vsi jsme vyšli na náhorní planinu nad statkem Jarošovice s výhledy na Temelín i Bechyni. Nejprve polní asfaltkou, pak cestou jsme došli k lesu a podél něho směřovali ke konci naučné stezky Velký Depot (šli jsme v protisměru). Nedaleko posledního zastavení jsme si v lese prohlédli hliněný násep k lapání kulí – pulmon. Po naučné stezce jsme přešli silnici II/159 a okrajem pole došli k baroknímu sousoší Kalvárie. Málo prošlapaná stezka pokračovala vysokou travou k lesu Na Šancích. Zde jsme posvačili a po žlutě značené pěší trase zvolna sestupovali k okraji města Týn nad Vltavou. Cestou jsme si četli jednotlivé tabule naučné stezky. Prošli jsme sídlištěm Hlinecká, prudce sestoupili na hráz vodní nádrže a kolem kruhového objezdu, sportovním areálem, kolem Sokolovny a zámkem došli na náměstí. Většina účastníků poobědvala v restauraci Zlatá loď a domů se vrátila autobusem ve 14.11 hod.
23 turistů včetně vedoucího ušlo celkem 10 km. Bylo slunečno, horko, jen ve vysokém hustém lese příjemný chládek. Bylo sucho, přeskakovali jsme jen pár ještě odolávajících kaluží. Strávili jsme příjemné dopoledne.
Ing. Jiří Peltan
Připomenutí událostí před 75 lety.
sobota 25. února 2023.
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a bylo nás včetně vedoucího 13. Rychlíkem společnosti ČD R656 Rožmberk v 8.04 hod. jsme dojeli do Plzně. Zde jsme podchodem přeběhli na sousední nástupiště 12 a chvilku v silném větru čekali na přípoj. Osobním vlakem v 10.08 hod. jsme se vrátili kousek zpátky do Nezvěstic. Po vystoupení jsme vešli do čekárny, kde jsme se seznámili s historií i památkami Nezvěstic, převratem či ústavním převzetím moci zvaným „Vítězný únor“ od něhož uplynulo 75 let a životním příběhem jednoho z hlavních hybatelů této události a zdejším rodákem Rudolfem Slánským.
Prošli jsme městečkem a zvenku si prohlédli kostel, bývalý obchod Slánských (Anička si tam u vietnamců koupila čepici), most Osvobození s památníkem Demarkační linie a pěkně dochované tvrziště.
Pokračovali jsme po cyklostezce č. 31 k železničnímu mostu tratě do Rokycan. Prohlédli jsme si stromy pokácené bobrem a kolem řeky Úslavy, roubenky Vymrovka i náhonu došli k zámeckému parku Kozel. Od Lopatského rybníka jsme vystoupali k altánku na vyhlídce Homolka a pak k zámku.
Prohlédli jsme si zámek i okolní budovy, posvačili a vedoucí s Hankou a Aničkou odlovili zdejší keše. Pokračovali jsme k hájovně Kozel a odtud po červeně značené pěší trase sestupovali lesem. Na okraji lesa nás zastihl nepříjemný blizárd, kdy sněhové krupky hnané silným ledovým větrem nepříjemně sekaly do tváří, a v něm jsme po silnici klopýtali do Šťáhlav do restaurace Pikolka. Tam jsme se občerstvili a hlavně rozmrzli. Zbytek cesty na zastávku už byl příjemnější. Osobním vlakem jsme dojeli do Nepomuka a po delším čekání rychlíkem domů.
13 turistů včetně ušlo celkem 10 km. Vedoucí, Anička a Hanka odlovili cestou 10 keší a 5 labkeší. Bylo převážně zataženo, chladno, foukal silný ledový vítr s přeháňkami sněhových krupek, na závěr dokonce blizard.
Vedl Ing. Jiří Peltan
středa 21. prosince 2022
Memoriál předsedy Jiřího Hlaváče
Sešli jsme se na autobusovém nádraží, stanovišti č. 14 a autobusem č.32014513 v 8.30 hod. směr Bechyně dojeli do Chlumce, rozcestí. 2 účastnice přistoupili až na Hluboké. Po vystoupení jsme se seznámili s osobností dlouholetého předsedy našeho klubu i zajímavostmi Chlumce a zasněženou polní cestou s dalekými výhledy zvolna sestupovali do údolí potoka Olešnice. Od rybníka Nové jámy jsme začali lesní cestou stoupat k samotě Vyhlídka, obešli Olešnický vrch a u odpočívadla na okraji lesa poblíž Zahájí zkoušeli ze sněhu vyhrabat pamětní kameny na Schwarzenbergské dubové jubilejní háje. Odbočili jsme směrem k Blanskému rybníku a mezi přírodní památkou Blana a dobývacím prostorem žáruvzdorných jílů přišli k silnici do Zahájí. Popošli jsme k bývalé Havírně a po trase snesené průmyslové drážky do Calofrigu došli až téměř k rybníku Mydlák. Po silnici jsme pak pokračovali na okraj města Zliv. Zde jsme se občerstvili v restauraci Rybářská Bašta a z nedaleké zastávky Zliv, sídliště jsme se autobusem vrátili domů.
11 turistů včetně vedoucího ušlo celkem 11 km. Bylo polojasno, relativně teplo, vrstva sněhu až 15 cm zvolna tála. Auty ujeté lesní cesty nepříjemně klouzaly, většina silnic díky soli byla holá. Strávili jsme příjemné dopoledne.
Vedl Ing. Jiří Peltan
sobota 3. prosince 2022
120 let od narození Olgy Scheinpflugové
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a výlukovým autobusem v 7.45 hod. dojeli do Tábora. Zde jsme přesedli na rychlík č. IC 538 Jižní expres, s ním dojeli do Prahy na Hlavní nádraží a přesedli na osobní vlak do Dobříše. Přijel s menším zpožděním. Vyhlídkovou jízdou romantickou krajinou údolím Vltavy a Bojovského potoka jsme dojeli přes Mníšek pod Brdy do Staré Hutě. Po úvodní informaci o obci jsme se vydali od zastávky k jihu.
Prohlédli jsme si vilu sochaře Karla Dvořáka a herečky Leopoldy Dostálové (dnes školka) a po modře značené pěší trase došli k památníku Karla Čapka pod hrází rybníka Strž. Bylo zavřeno. Seznámili jsme se s osobností spisovatele Karla Čapka, jeho manželky a jubilantky herečky Olgy Scheinpflugové a novináře Ferdinanda Peroutky. Po červeně značené trase jsme pokračovali k rozcestí Huťské sosny a odtud se po žlutě značené pěší trase vraceli k jinému okraji obce Stará Huť. Uličkou Pod Chotobuší odbočili ze značené trasy, podešli dálnici D4 a od břehu Huťského rybníka stoupali neznačenou cestou loukou, lesem a průchodem pobořenou zdí zámeckého parku k Čertovu mostu.
Od mostu jsme vydali nejprve nesprávným směrem, vrátili se, a pak už správně sestupovali Dobříšským anglickým parkem k lávce v údolí Sychrovského potoka. Následně jsme parkem šplhali znovu do kopce k Francouzské zahradě a podél zdi k Dobříšskému zámku.
Před bránou jsme se vyfotili, seznámili se s historií. Bylo po sezóně, prohlédli jsme si alespoň nádvoří, litinovou sochu granátníka a z venku protější kostel Nejsv. Trojice. Pokračovali jsme Pražskou ulicí k náměstí, někteří zaparkovali cestou v cukrárně Stáňa. Výlet jsme zakončili v restauraci Na Růžku. Kolem zavřeného ička i muzea jsme se vrátili na náměstí k radnici a autobusem č. 395 v 16.10 hod. jsme dojeli na Smíchovské nádraží. Metrem jsme pokračovali na hlavní nádraží v Praze a čekali delší dobu na rychlík č. IC 337 Jižní expres. Byl nečekaně přeplněný a do Českých Budějovic jsme dojeli už bez výluky ve 20 hodin.
8 turistů včetně vedoucího ušlo 10 km. Vedoucí odlovil cestou 4 geokeše a ostatní účastníci ohleduplně čekali. Celý den bylo chladno, na trávě i některých cestách vrstva rozměklého sněhu nebo kluzké bahno.
Vedl: Ing. Jiří Peltan
Středa 23.listopadu 2022 - Kolem půl světa
Do Štěpánovic, kde začínala naše vycházka, jsme se dopravili autobusem v 8:50 yhod. Vyšli jsme cestou z lesa i když byla dosti blátivá. Den před pršelo. Přišli jsme silnicí do Slavošovic. Kolem lepší lesní silničky bylo plno mechů všech zelených odstínů, borůvčí s lístky. Potom jsme přešli přes Spolský potok . Kolem Spolského mlýna jsme pokrčovali dál po turistické značce na Odměny .Z infomačních tabulí po cestě jsme se dozvěděli plno zajímavostí. U jednoho zastavení jsme posvačili. Kolem samot Na odměnách jsme došli ke kostelu sv. Jiljí se hřbitovem. Je tam hrob cestovatele Jiřího Hanzelky. Podívali jsme se také na hezkou stavbu Schwarzenberské hrobky. Parkem jsme pokračovali kolem rybníka Svět. Vpravo třeboňské sádky byly plně obsazené. Hlídalo je tam množství racků a byly tam i 2 černé labutě. Na rybníku byly kachny. V Třeboni jsme se občerstvili. Byla i rybí polévka. Ráno se zdálo, že bude pršet, ale vyšlo to dobře.
Vedla Šmejkalová, Zúčastnilo se 18 turistů. Ušli jsme 12 km
Středa 30.listopadu 2022- Karlův most
V 8:37 jsme odjeli autobusem MHD č.7 do Březí. Z konečné jsme vyšli po modré tur.značce. Vlevo kolem Kotka byly výběhy se zvířaty. Krávy,koně nás cestou provázeli.Kolem Hvízdalky jsme došli k Třebonínskému potoku. Pod ním je náš cíl – Karlův most. Hlásá to tabulka s červeným podkladem a bílým písmem i velká fotka Karla Gotta. Ostud jsme do Opalic k památnému dubu.Svačina blízko opalického betléma s přístřeškem. Po silničce jsme došli k rybníku Punčocha, přes Kosov dál kolem rybníka Štilec. V Kamenném Újezdubyl další betlém. Někteří turisté jeli odtud domů autobusem. Další pokračovali Na doly a lesem na Včelnou ke Kaštanu. Občerstvení bylo zasloužené. Autobusem ve 14:24 jsme se vrátili.
Vedla Šmejkalová, zúčastnilo se 19 turistů, ušli jsme 14 km
Přemožitelé času.
Sešli jsme se v hale vlakového nádraží a spěšným vlakem ČD Sp 99984 v 8.13 hod. dojeli s mírným zpožděním do Písku. Zde jsme po delším čekání přesedli na rovněž zpožděný spěšný vlak ČD Sp 1715 v 9.36 směr Tábor a popojeli na nádraží Písek Město. Po přivítání jsme prošli kolem cedulky Vstup zakázán, přeskákali před zhlavím koleje a po chodníku došli ke kruhovému objezdu Táborská. Chodníkem podél silnice I/29 jsme zvolna stoupali k Lesnímu hřbitovu. Zde jsme navštívili hroby archeologa Bedřicha Dubského, skladatele Otakara Jeremiáše, básníka Richarda Weinara, národopisce Čeňka Holase a dalších významných osobností. Odtud jsme se vydali úbočím Logrů, po hrázi rybníka Bašta a po Sportovní stezce v lese Amerika k pomníku ministra financí Dr. Aloise Rašína. Připomněli jsme si 100. výročí jeho vraždy 18.2.1923 anarchokomunistou Šoupalem, posvačili a ulovili kešku. Vrátili jsme se k rozcestí Na Trubách. U nedaleké Háchovy vily jsme si kromě státního presidenta Háchy připomněli zapomenutého továrníka a dramatika Jana Patrného, autora předlohy k protektorátnímu filmu Muži nestárnou a investora vily.
Sestupovali jsme ulicemi do centra a kolem kočičí kavárny, Palackého sady, po Kamenném mostě a kolem Otavy došli k lavičce Čekání na stříbrný vítr a připomněli si básníka Fráňu Šrámka i herečku Danu Medřickou. Na blízkém Svatotrojickém hřbitově jsme navštívili hroby skladatele Františka Gregory, historika Augusta Sedláčka, houslisty a pedagoga Otakara Ševčíka a dalších významných osobností. Po rozchodu šli někteří do restaurace Kozlovna u Plechandy, další do cukrárny U věže. Domů jela většina autobusem, někteří vlakem s přesedáním v Protivíně.
19 turistů včetně vedoucího ušlo lesoparkem i městem celkem 8 km. Ráno byla mlha a postupně vykouklo sluníčko. Strávili jsme příjemný den.
161. výročí narození Emila Kolbena
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a rychlíkem č. R631 Vltava v 7.08 hod. dojeli do Benešova u Prahy. Na protější straně nástupiště jsme přestoupili do elektrické jednotky City Elefant v 8.52 hod. a s ní dojeli do Strančic. Maruška Šmejkalová si chválila, že s ní jede poprvé, a spěchala do patra slibujícího lepší vyhlídku. Po zdolání nadchodu po schodech či výtahem jsme zadarmo (nefunkční výdej jízdenek) autobusem č. 846 v 9.23 hod. dojeli do Velkých Popovic k pivovaru. Prohlídku jsme neměli zajištěnu. Seznámili jsme se s historií pivovaru i rodu Ringhofferů. Prohlédli jsme si kozly v ohradě, okolí kostela a po zeleně značené TZC ulicemi i přes návrší Bartošky došli k zámku Berchtold ve Vidovicích. Prohlédli jsme si průčelí zámku a seznámili s jeho hiistorií, s rodem Berchtoldů, jemuž patřil mimo jiné Neznašov i s okolnostmi vraždy posledního hraběte Ottokara Bechtolda 7.5.1918. Přes zeď parku jsme viděli i několik miniatur významné architektury. Kolem hřiště, rybníka, okrajem Kunic a hřbitova jsme opustili zastavěné území. Neznačenou polní cestou jsme podešli dálnici D3 a serpentinou stoupali do chatové zahrádkářské kolonie nad Mnichovicemi, kde jsme se opět připojili na zelenou TZC. Vedoucí zde našel nádherně provedenou geokeš s plastovým holubem. Ostatní spěchali po značce k nedaleké kapli sv. Anny s pramenem, kde svačili. Nezmátla je ani velká paseka po kůrovci s chybějícím značením. Prohlédli jsme si ještě památný kámen Sokolů a po kvalitní cestě zvolna sestupovali kolem hřbitova, pomníku partyzánů i ulicemi městečka na náměstí k rodnému domu čp. 9 Emila Kolbena, zakladatele koncernu ČKD. Někteří si prohlédli i bývalou synagogu. V nedaleké restauraci U Milotů jsme si dali výbornou gulášovku a přes ulici došli k sousednímu nádraží. Vlakem jsme se stejnou cestou vrátili domů, jen jsme navíc přesedali ve Veselí nad Lužnicí.
7 turistů včetně vedoucího ušlo 10 km. Bylo polojasno, větrno, chladno. Naštěstí nepršelo. Po dešti bylo místy nepříjemné klouzavé bahno.
Vedl: Ing. Jiří Peltan
24. září 2022 Skřítkov – vezměte s sebou vnoučata
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a nasedli do rychlíku č. IC 538 Jižní expres v 7.57 hod. Odjezd se však o 25 minut opozdil, údajně z důvodu poruchy některého z vagonů. Do cíle v Táboře se zpoždění dohnat nepodařilo a plánovaný autobus MHD č. 21 nám ujel. Po konzultaci na informacích i s místními jsme odjeli autobusem č. 16 na Písecké rozcestí a k původně zamýšlené zastávce Náchod SDK došli po chodníku pěšky. Výlet se tedy hned na počátku prodloužil díky Českým drahám o 1.7 km. Zabočili jsme ze silnice do centra místní části k návesní kapličce a kolem bývalého Šeborova mlýna jsme došli k autocampu u nádrže Malý Jordán. Přešli jsme hráz a zabočili cestou doprava stoupaje k zahrádkám na návrší Koudelovec. Po obou stranách cesty na nás jukali dřevění malovaní skřítci i jejich domečky. Pěkné zejména pro našeho vnuka Matěje, který zuřivě fotil. Namísto návratu po červeně značené trase, která je dlouhá a vede po rušné silnici třetí třidy, jsme se rozhodli pokračovat zkratkou po cestě a pěšině kolem trati a strážního domku. Za domkem jsme kousek pokračovali po okraji železničního náspu a po železničním mostě přes silnici 1. třídy č. 19 vedle Harfového mostu. Sotva přešel poslední, projel po trati od Milevska vojenský transport a zuřivě na nás troubil. U lávky přes trať jsme krátce posvačili, zatímco vedoucí hledal u nedaleké vodárny geokeš. Dál už jsme pokračovali po červeně značené trase podél trati a po nábřeží nádrže Jordán až autobusovému nádraží. Zde jsme se rozešli do nedalekých restaurací, každý dle chuti. Sešli jsme se před odjezdem vlaku a expresem v 13.11 hod. tentokrát bez zpoždění společně dojeli domů.
10 turistů včetně vedoucího (z toho jeden vnuk) ušlo 6 km. Bylo polojasno, naštěstí nepršelo.
Vedl Ing. Jiří Peltan
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a náhradní autobusovou dopravou v 7.45 hod. s přestupem v Táboře i rychlíkem č. IC 538 Jižní expres dojeli do Prahy na hlavní nádraží. Přestoupili jsme na metro C, u Muzea na linku A a na Malostranské na tramvaj č. 22, která s námi vystoupala Chotkovými sady do zastávky Brusnice. Vydali jsme se k jihu ulicí U Brusnice mezi Lumbeho zahradami – presidentova vila nebyla přes zeď i porosty vidět. V dálce vystupovaly věže chrámu sv. Víta. Zabočili jsme do ulice Nový Svět a při vyprávění o historii i slavných obyvatelích si prohlíželi malebnou architekturu. Vystoupali jsme kolem Kaňkova pavilonu k Černínskému paláci a nakoukli do jeho zahrad. Při příchodu k protější Loretě nás přivítala nejenom zvonkohra, ale i postupně sílící déšť. Na Pohořelci jsme hledali WC a po schodech vystoupali do areálu Strahovského kláštera. Nakoukli jsme do baziliky Nanebevzetí Pany Marie a stále v dešti stoupali kolem točny tramvají Dlabačov k Velkému strahovskému stadionu. Při vzpomínání na slavné Všesokolské slety i Celostátní spartakiády, kterých se někteří přítomní zúčastnili, konečně přestalo pršet. Z vyhlídky u větracích věží Strahovského tunelu jsme si prohlédli Smíchov, Košíře i hřbet Černého vrchu s Gottovou vilou. U řídícího centra tunelu jsme odlovili geokeš. Pak spadl vedoucí ze schodů a ošklivě si potloukl koleno. Ke znovu postavení na nohy byli třeba všichni účastníci, naštěstí mohl pokračovat. Sestupovali jsme okrajem Kinského zahrad, v mokré trávě odlovili další geokeš a vilovou čtvrtí zvolna klesali do údolí Motolského potoka. Cestou jsme si prohlédli kapli Nejsvětější Trojice a puristickou kolonádu Hřebenka. U Hodžovy vily nás pustili pouze na zahradu, prohlídku jsme předem neměli zamluvenu. Prohlédli jsme si ještě pamětní desku u vily Milady Horákové a pak už spěchali hledat restauraci. Ta nejlepší Pod Černým vrchem byla ještě zavřená, vzali jsme za vděk čínskou (vietnamskou) restaurací Lilia. Ze zastávky Bertramka u Malostranského hřbitova jsme popojeli k Andělu, odtud metrem B na Florenc a linkou C na Hlavní nádraží. Zde účastníci akce běželi na vlak a vedoucí s manželkou pokračovali na návštěvu na Jižní město. I oni posléze jeli domů dalším Jižním expresem s náhradní autobusovou dopravou.
9 turistů včetně vedoucího ušlo 8 km. Bylo polojasno, chladno a přešla delší přeháňka.
pátek 2. září 2022 -Pulmon 1
Sešli jsme se na autobusovém nádraží, stanovišti č. 6 a autobusem č.32012231 v 7.05 hod. dojeli do zastávky Ledenice, Ohrazení, rozc. 0.8. Prošli jsme Ohrazením a za osadou jsme u lavičky oslavili „17“ narozeniny Boženky Welserové a svátek Adély. Cesta mezi poli nás přivedla k lesu a za ním kolem rybníka Punčocha jsme došli do osady Zaliny. Zde vedoucího zmátl zarostlý začátek další cesty. Vrátili jsme k návesní kapli sv. Václava. Nejprve po asfaltové cestě směr Zvíkov a pak kolem velkého lánu jsme se vrátili na původně zamýšlenou trasu k dobytčímu kališti pod návrším Úzký. Travnatou cestou jsme došli k dalšímu lesu a jeho okrajem k cíli - 9 m vysokému hliněnému valu – lapači dělostřeleckých kulí, kterému se počeštěním francouzského názvu epolement říká lidově Pulmon. Pulmon byl spolu s nedalekými šancemi v letech 1803 až 1826 součástí cvičiště 4. pluku polního dělostřelectva rakouské CK armády tehdy posádkou v Českých Budějovicích. Přešli jsme louku pod elektrickým vedením 110kV zarostlou nálety keřů na travnatou cestu. Kvalita cesty, která vedla podél šancí, se naštěstí postupně zlepšovala a dovedla nás k rušné silnici 2. třídy Ledenice – Slavošovice. Přešli jsme jí a po lesní asfaltce směřovali k rybníku Adamec. Byla by to zbytečně dlouhá zacházka a tak po dvou lomech jsme z asfaltky odbočili asi 300 m mimo cesty vysokým lesem, pak pěšinou a u lomu či pískovny se napojili na zeleně značenou pěší trasu od Lišova. Ta nás dovedla kolem pastvin do městyse Ledenice. Restaurace je delší dobu mimo provoz, ale více jak hodinové čekání na autobus nám zpříjemnila cukrárna a kavárna U Fabiánů, pekařství MPM nabízející pečivo i zákusky z Lomnice n.L. a Číhalovo lišovské uzeniny nabízející kromě masa a masných výrobků teplou dršťkovou, sekanou a ostrý horký katův šleh. V Jednotě bylo ke koupi i pivo. I bez hospody si každý si přišel na své. Totálně přecpaným autobusem č.32012220 v 13.00 hod. jsme dojeli za půlhodinku domů.
17 turistů včetně vedoucího ušlo namísto plánovaných 10 celkem 12 km. Bylo slunečno, ráno docela chladno, při příchodu k Ledenicím už bylo na tričko. I po nedávných vydatných deštích velké mokro nebylo, hodně mokrá byla jen tráva. Strávili jsme příjemné dopoledne.
Sešli jsme se na autobusovém nádraží, stanovišti č. 6 a autobusem č. 3305506 v 6.30 hod. dojeli do Chmelné. Před statkem čp. 24 jsme si připomněli památku Miluše Kubíčkové, propagátorky zdravého životního stylu. Obešli jsme táhlý hřbet a na jeho jihozápadním úbočí si prohlédli statky osady Vinná. U čp. 1 natáčel v r. 2019 Zdeněk Troška svou devátou pohádku Zakleté pírko. Zvolna jsme klesali k okraji nivy Křemžského potoka, přešli silnici Křemže – Brloh a nad bývalým Červeným mlýnem se zastavili u křížku a pamětního kamene na rodinnou tragédii mlynářů Valíků. Zde jsme si připomněli historii mlýna i jeho nejznámějšího držitele - herce Miloše Kopeckého včetně díla a pikantérií. Narodil se před 100 lety. Posečenou i neposečenou loukou smáčeni bohatou rosou jsme došli k bývalému mlýnu v Chlumečském Hamru pod Otmaní. Seznámili jsme se s historií a jeden z účastníků krátce navštívil majitele - svého známého. Pokračovali jsme pod svahem kolem náhonu sotva znatelnou pěšinou mezi kopřivami k dalšímu mlýnu – Vackovu. Odtud jsme přešli loukou k okraji Račího údolí. Při sestupu k Chmelenskému potoku jedna účastnice spadla. Přešli jsme lávku a posvačili na lavičkách u ohniště při srubu Fort Lazar. Hned vedle jsme si připomněli místo, kde důlní úzkokolejná Kantorská dráha budovaná nuceně učiteli a úředníky pro Němce za 2. sv. války překonávala potok dřevěným příhradovým mostem a po náspu i obloukem zářezu došli k okraji lesa. Koleje jsme si museli pouze představit. Po cestě a pěšině jsme okrajem lesa Chlumečského vrchu vystoupali do místní části Pasíčka. Po chodníku kolem hřbitova jsme sešli do městyse Křemže. Na oběd bylo brzy, slunce začínalo pálit a vlak jel za hodinu. Nečekali jsme a vydali se kolem školy, hřiště a Křemžského rybníka do Mříčí na nádraží. Na vlak jsme dlouho nečekali a po nástupu svedli vítězný boj s automatem na jízdenky. Domů jsme přijeli o půl dvanácté a celé odpoledne bylo teprve před námi.
12 turistů včetně vedoucího ušlo neznačenou trasou celkem 10 km. Bylo slunečno, horko, jen pod velkými stromy byl příjemný chládek. Bylo sucho, jen pár ještě odolávajících kaluží přežívalo. Strávili jsme příjemné dopoledne.
Vedl: Ing. Jiří Peltan
80 let kuchaře Svatopluka
Ve středu 27. dubna 2022 jsem vedl turistickou vycházku u příležitosti 80. let od narození herce a komika Josefa Dvořáka v Horní Cerekvi. Sešli jsme se v hale nádraží ČD a bylo nás včetně vedoucího třináct. Rychlíkem společnosti ČD R661 Rožmberk v 8.02 hod. jsme dojeli do Horní Cerekve. Více jak hodinové čekání na přípoj směr Pelhřimov jsme využili k procházce ke koupališti v zatopeném lomu a prohlídce pamětihodností městyse, zejména zámku a kostela Zvěstování Páně.
Konečně přijela Regionova od Jihlavy, s níž jsme popojeli do zastávky Nová Buková na Hlavním evropském rozvodí. Prohlédli jsme si infotabuli rozvodí a vedoucí odlovil multikeš. Nejprve po žlutě značené pěší trase a pak po zelené koňské jsme obešli ze tří stran rybník Samson. Kolem samoty U Průchů a lesem Vidlák jsme došli k silnici č. 112 a z ní po chvíli odbočili k židovskému hřbitovu. Zde vedoucí hledal geokeš a ostatní zatím svačili a zkoumali náhrobky. Po sotva znatelné pěšině jsme loukami kolem obrovského pole došli na okraj Horní Cerekve. Pět účastníků spěchalo na dřívější rychlík, ostatní se občerstvili U Suchánků. Rychlíkem v 16.16 hod. jsme bez přesedání dorazili do Českých Budějovic.
13 turistů ušlo celkem 11 km. Blátivých úseků cesty bylo naštěstí málo, sem tam vysvitlo i sluníčko..
Ing. Jiří Peltan
Přemožitelé času "Architekt Pavel Janák – 140 let od narozen
V sobotu 12. března 2022 jsem vedl turistickou vycházku z cyklu í".
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a rychlíkem č. IC 538 Jižní expres v 7.57 hod. dojeli do Tábora, přestoupili na osobní vlak a tím dojeli do Pelhřimova.
Od nádraží jsme se vydali ulicemi Nádražní, Za náspem a mezi garážemi ke žlutě značené pěší trase. Po ní jsme pokračovali okrajem zahrádkářské osady, po pláži koupaliště rybníka Stráž a zvolna stoupali mezi poli a loukami ke kostelu sv. Jana Křtitele ve Starém Pelhřimově. Kostel jsme obešli dokola a po modře značené pěší trase sestupovali údolím k panelákům na okraji Pelhřimova. Od Strachovských rybníků jsme mezi paneláky došli ke kubistické vile Jana Drechsera od architekta Pavla Janáka. Odtud jsme pokračovali do historického centra, kde jsme si prohlédli další kubistický Fárův dům od Pavla Janáka, děkanský kostel sv. Bartoloměje, zámek Říčanských a četné domy městské památkové rezervace na historickém náměstí, známém ze seriálu Návštěvníci. Restauraci Střepina v areálu pivovaru Poutník jsme chvilku hledali, ale oběd za přiměřenou cenu byl výborný. Cestou zpět na nádraží jsme si ještě prohlédli kalvárii sv. Kříž, rondokubistické gymnázium a osmibokou barokní kapli P. Marie Sedmibolestné se dvěma věžemi. Na vlak jsme čekali více jak hodinu a cestu motorákem nám „zpestřila“ zdravotní indispozice strojvedoucího se zastávkami „na mezi“.
20 turistů včetně vedoucího ušlo 9 km. Bylo polojasno a na výše položených pláních vál silný ledový vítr. Naštěstí nepršelo.
Zprávu podává: Ing. Jiří Peltan České Budějovice 23. března 2022
Ve středu 23. února 2022 jsem vedl turistickou vycházku z cyklu
Přemožitelé času "Božský Kája".
Sešli jsme se v hale nádraží ČD a rychlíkem č. IC 538 Jižní expres v 7.57 hod. dojeli do Prahy na hlavní nádraží. Zde jsme si ověřili platnost našich slev na MHD a metrem s přestupem na Florenci dojeli do stanice Anděl. Zde jsme naplnili autobus č. 137 a vyjeli na kopec do stanice Urbanova. Bočním vchodem jsme vešli na hřbitov Malvazinky a prohlédli si hroby zpěváků Karla Gotta, Evy Pilarové, Daniela Nekonečného, presidenta Antonína Novotného a dalších známých osobností. Vyšli jsme hlavním vchodem a prošli uličkami tzv. Nouzové kolonie Malvazinky, kde jsme obdivovali malé řadové patrové domky na úzkých parcelách, kde se vedle dveří vešla jen malá okénka. I zde už více jak 100 let bydlí ve stísněných podmínkách lidé. Pokračovali jsme do vilové čtvrti Černý vrch, kde jsme si prohlédli Winternitzovu vilu - dílo architekta Adolfa Loose a vilu Karla Gotta. Od vysílače Černý vrch byl pěkný výhled na strahovské stadiony a do údolí Motolského potoka. Tam jsme pak po schodišti kolem vily Bertramka památné pobytem W. A. Mozarta sestoupili a rušnými ulicemi prošli na historický Malostranský hřbitov. Zde jsme si prohlédli hrob manželů Duškových (přátel Mozarta), „Svatou holčičku“ a spoustu umělecky cenných náhrobků i soch. Výlet jsme zakončili v restauraci Pod Černým vrchem. Tramvají a metrem jsme dojeli na nádraží Praha-Holešovice. Vybraný expres měl zpoždění, do Holešovic už nedojel, my jej museli bleskovým přesunem metrem chytit při obratu na hlavním nádraží a bojovat s místenkáři o místa k sezení..
Asi 38 turistů včetně vedoucího a 4 hostů (nedalo se přesně spočítat) ušlo 6 km. Bylo polojasno, chladno. Naštěstí nepršelo.
Zprávu podává: Ing. Jiří Peltan České Budějovice 28. února 2022
Sešli jsme se v hale vlakového nádraží a osobním vlakem č. 8103 GW Train Regio a.s. směr Kájov odjezd v 8.12 hod. dojeli do Vrábče. Na jižní zastávce ještě přistoupili další účastníci. Po odjezdu vlaku jsme prošli osadou U Zastávky a lesní cestou kolem kapličky sv. Anny i pod padlým smrkem došli k železniční zastávce Hradce. Odtud jsme pokračovali náhorní planinou do Závrat. Zde Věra Kadounová zakopla, upadla, po chvíli se naštěstí zvedla a pokračovala v cestě. Pak jsme posvačili u požární zbrojnice a po hrázi Závratského rybníka a kolem Homolského potoka došli do Nových Homolí. Zde paní Bílá odešla na autobus. Ostatní pokračovali podél nově vysázené aleje a kolem pískárny do Homol. Většina zakončila výlet obědem v restauraci Na Staré kovárně a na sluníčku vyčkala příjezd autobusu MHD č. 19 ve 12.34 hod...
26 turistů včetně vedoucího ušlo celkem 9 km. Bylo slunečno, v otevřeném terénu foukal protivný studený vítr. Po ránu byla na asfaltu vrstvička ledu, na pěšinách a cestách naštěstí moc bahna nebylo. Strávili jsme příjemné dopoledne.
Ing. Jiří Peltan